7. – 10. den – Kjóto a Nara

Příjezd na Kjóto station Shinkanzenem utekl rychleji, než jsem myslel (při 300Km/hod se ani není čemu divit), průměrné zpoždění jako obvykle v řádu sekund. Člověk si až tady uvědomí, jak jsou České dráhy příšerná instituce. I tak mám ale vlakovou dopravu nejraději.

Po příjezdu na vlakovou stanici jsem si (jak už je to u mě zvykem) začal hledat ubytování a našel jsem pěkný hotýlek v japonském stylu nedaleko nádraží. Po cestě jsem minul obrovskou frontu na sladkosti u nákupního centra. Ve frontě stáli samí hubení Japonci. Mimochodem oplácané Japonce, které jsem tu viděl, bych dokázal napočítat na prstech. Japonci přitom jí hodně a často a vůbec ne zdravě – sladkosti, smažená jídla, polotovary. Řekl bych, že hlavní rozdíl bude v genetice a v tom, že více sportují. Jinak si to neumím vysvětlit.

Také je zajímavé jak zapojují starší lidi. Pomáhají s organizací MHD, na křižovatkách nebo při výjezdech z hotelu. Mají vesty a světelné tyče. Popravdě netuším, zda je to vůbec placené, ale nikde jsem ještě neviděl tak organizovanou dopravu.

Po ubytování v guesthousu (japan style spaní na zemi) jsem vyrazil směr jídlo (objednávka v automatu jako obvykle) velmi tradiční onsen. Takový ten, kde příchod turisty moc neočekávají, protože je hodně zastrčený mezi uličkami. Zážitek to byl ale neskutečný. Můj první onsen v hotelu 1. noc v Tokiu byl jen slabý odvar. Po příchodu do těchto veřejných koupelen (onsen = public bath) jsem přišel do místnosti hned s několika nádržemi různé teploty a barvy, okolo byly takové ty stoličky se sprchou a byla tam také sauna. Všude byli Japonci, ale vypadalo to, že je má přítomnost příliš nerozrušila. 

Jedna nádrž byla velmi teplá, tam jsem moc dlouho nevydržel. Přešel jsem do vedlejší fialové barvy s chladnější vodou a nějakým aromatem. Poté jsem se vydal do koupele s vířivkou a nakonec do takové, kde nikdo nebyl, elektrické! Původně jsem netušil, že je elektrická a myslel jsem, že dostávám infarkt, ale pak mi to po výstupu z lázně došlo. Nechat sebou dobrovolně probíhat proud mi přijde krajně nepříjemné, ale proti gustu…

Zašel jsem také na chvíli do sauny, kde samozřejmě nechyběla televize. Japonci jsou extrémně čistotní lidé. Myslím, že jsou trošku posedlí čistotou. Sledoval jsem člověka, který se téměř 30 minut drhnul kartáčem a mýdlem a pak si téměř stejnou dobu čistil zuby! Venku mě ještě zaujal stylový stojan na deštníky – takový ten zaklapovací, jaký možná znáte z kol v Amsterdamu. Jo a celá ta sranda stála 500 yenů.

8.den – Kjóto

Vyrazil jsem si půjčit kolo do nedaleké půjčovny. Za 1500 yenů jsem dostal velmi slušné městské kolo na 2 dny, pití a pláštěnku. Tu jsem zpočátku odmítal, ale nakonec jsem si ji vzal a udělal jsem sakra dobře! Vyrazil jsem si booknout návštěvu Imperial Palace (císařský palác) na další den na doporučení člověka z půjčovny. Je potřeba si udělat rezervaci den dopředu, protože prohlídky jsou organizované a omezené kapacitně a jen na 3 časy za den. Poté jsem vyrazil směr první chrám Ginkakuji temple. Překvapil mě poměrně vysoký vstup za 500 yenů. Chrám jsem si prošel zas tak moc mě neoslovil a začalo pršet.

Poté jsem přejel do Nanzenji kde jsou zajímavé viadukty ale opět placené (neplatil jsem a jel jsem dál). U Hejan-jingu Shrine mě čekal opravdu úžasný pohled na obrovskou bránu a prostor. Japonci jsou mistři v prostoru – snaží se dát stavbám dostatek místa a plochy tak aby stavba vynikla. V tu dobu už jsem byl i přes pláštěnku solidně promoknutý. Posbíral jsem zbytky sil a vyrazil na Chion-in temple, umístění u věhlasné ulice Chion známe pro gejši (nyní tu stojí moderní nákupní ulice Chion street). Večer jsem si zašel ještě na polévku rámen (opět z automatu za cca 700 yenů) a zašel do takového japonského Tesca obhlídnout, co se tu vlastně všechno dá koupit v potravinách. Vůbec jsem nepoznával 80% věcí, co se tu prodává, opravdu jiný svět.

9.den

Další den bylo stále pod mrakem, ale nepršelo, takže jsem se vydal na dnešní mnohem delší trip na kole. První cesta vedla na prohlídku císařského paláce, který mě tedy nikterak neuchvátil. Dozvěděl jsem se jen, že kombinace červené a bílé znamená pro Japonce štěstí, naopak neštěstí jsou například čísla 4,7 nebo severovýchodní strana budov a paláců – Japonci jsou extrémně pověrčiví.

Dále jsem vyrazil na Nijojo castle což je místo kde žily nenožové a šógunové a měli zde své vedení. Chrámový komplex pěkný ale nevím, zda to za těch 500 yenů stojí. Nejhezčí byl pak pohled z viewpointu na okolí.

Po cestě na kole jsem se zastavil v chrámu Kitano Tenmangui. Jedná se o menší komplex chrámů. Je zdarma, ale přišel mi výrazně hezčí než vše co jsem doposud viděl a také zde není tolik lidí. V chrámech se nemůže nikde fotit.

Další cesta směřovala na Kunkakuji temple. Což je zlaty chrám uprostřed jezera. Za cenu 400 yenů v kombinaci s opravdu obrovským množstvím lidí to podle mě určitě nestojí. Při výstupu jsem ale ochutnal zdarma japonský zelený čaj, který je velmi sladký a docela mi chutnal. Proto jsem si taky u výlezu dal zmrzlinu ze zeleného čaje, která mi chutnala. I když stála 350 yenů.

Šlapal jsem a šlapal, až jsem došlapal k Roanji temple – který je znám pro své zenové zahrady a speciální artefakty udělané mnichy pomocí kamínků. Doporučuju se tomuto místu vyhnout. Za 500 yenů dostanete přístup do chrámu, kde absolutně nic kromě těch kamenů není a naopak v okolí, vstup je zdarma se můžete projít a ten park je moc pěkný. U výlezu jsem si dal tradiční místní kyotský čaj, čekal jsem něco jako ten zelený, ale byl to pravý opak. Jednalo se o vodově zeleně zbarvenou slanou břečku, mňamka. Na všech místech bylo obrovské množství školáků, jakože úplné davy. Je období kdy děcka ze škol jezdí ve velkém na výlety. Co mě ale zaujalo je, že ty děcka ve velkém utrácí, nakupují suvenýry, jídlo, vozí se taxíkem (už chápu proč je Japonsko top 3. nejsilnější ekonomika na světě dle HDP).

Dále jsem pak navštívil Tenryu-ji temple vstup 600 yenů zahrada a temple, škoda mluvit. Už jsem docela rezignoval, zda mě něco co bude mít vstup, dokáže oslnit.

Poté jsem se přemístil na úplně opačný konec Kjóta k Fushimi Inari. Cesta na kole trvala cca 1,5 hodiny. Ještě že jsem se rozhodl jet, protože to je z přehledem to nejkáranější co jsem v Kjótu viděl. Jen mě mrzí, že jsem se na ostatní chrámy nevykašlal a nejel jsem rovnou sem. Protože se jedná o celý trail na horu Mt.Inari, který je celou dobu lemován krásnými červenými branami. Facepalm, moje chyba, vy už ale víte, kam jít jako první až sem pojedete J

Po vrácení kola jsem se večer ubytoval v Centurion cabin hotelu na Gion street. Za 2100 yenů jsem dostal svou první zkušenost s kabinovým hotelem, který jsem nikde jinde na světě ještě neviděl, ani netuším, zda jsou a není to jen specifikum japonská. V podstatě dostanete svou kóji (kabinu) ve které je obvykle televize, elektro zástrčky a můžete se v ní zavřít. Je to velmi populární I mezi Japonci. V místnosti je klidně 50 takových kabin. Já měl v pokoji mnoho Japonců. O víkendu, zde prý potkáte I dost kravaťáků, kteří se opijí a nechtějí v tom stavu jít domů tak raději přespí v kabince. Kabinový hotel byl velmi luxusní. Nabízel vlastní onsen, vše bylo na kartu (od výtahu po vstup do pokoje a onsenu). V ceně bylo také neomezené pití nealko nápojů a polévky. Parádní místo, naprosto doporučuju.

Večer jsem ještě vyrazil po Gion street, zaujalo mě, že podél hodinku jsou zabudované vedle hotelů reproduktory a hrají tu samou písničku. Potkal jsem pár gejš, několik pouličních hudebníků a večer po návratu na hotel sledoval místní šílené japonské pořady ve své kabince s TV. Například různí variace na extrémně populární karaoke. Karaoke s hlavou v gumové rukavici, karaoke bench press apod….

10.den Nara park

Ráno jsem se prošel ještě po tradičním Nishiki trhu, které je paralelně s Gion street a je znám výrobky z moře. Různé variace ryb a mořských živočichů na všechny způsoby co si dokážete představit.

Poté jsem se vydal směr vlak. Po cestě jsem se ještě stavil v chrámu Nigashi, který je kousek od vlakového nádraží Kjóto station, je ZDARMA je hezčí než všechny ty kyotské placené chrámy dohromady.

Vyrazil jsem do Nary, což je menší městečko asi 50 min jízdy od Kjóta vlakem. Do Nary jsem vyrazil na základě doporučení na internetu a jsem rád, že jsem to nakonec neodpískal, jak jsem původně zamýšlel. Kousek chůze od nádraží vás čeká Nara park a hlavně nenažraní a neskutečně roztomilí jelínci, které jsem neustále krmil a nemohl jsem se od nich odtrhnout. Dále jsem vyrazil na Todai-ji, což je největší dřevěná stavba na světě a bylo to první místo, kde opravdu těch 500 yenů za vstup nelituji. Nádherná a hlavně velkolepá stavba, která v sobě ukrývá obrovského Buddhu a několik dalších soch.

Poté jsem šel podél parku a narazil jsem na Portugalce a Korejku, které jsem potkal v hostelu u Fuji. Vtipné jak mají lidi podobné plány nezávisle na sobě. Narazili jsme na opravdu nádherné místo, na Google maps bohužel není jeho překlad, proto dávám v originále 浮見堂 (aspoň si můžete počíst japonskyJ). Jedná se o takový malebný altánek uprostřed jezera, kolem je mnoho japonských kaprů a želv. Nakonec jsem se vydal vlakem směr má dnešní destinace – Ósaka.

7. – 10. den – Kjóto a Nara
5 (100%) 3 votes

One thought on “7. – 10. den – Kjóto a Nara

  1. Pingback: 2. den v Kjótu a hned na vražedných 2 kolech... ~ Cestačajem.cz

Comments are closed.