4. – 6. den – sopka Fudji

Jak probíhaly 2 fyzicky náročné dny v národním parku Kawaguchiko u sopky Fudji?

4.den – Kawaguchiko

Další den byla na plánu cesta k největší hoře Japonska – posvátné a krásné Fuji (3700m) se zasněženým vrcholkem. Cesta byla poměrně náročná, bylo nutné 2x přestupovat, poslední historický vlak ze stanice Otsuki do Kawaguchiko bylo nutné zaplatit mimo JR pass a cesta stála 1200 Yenů. Jednalo se ale o velký zážitek, díky malebné krajině a historickému vagónu. Po příjezdu jsem si booknul nejbližší hostel na přespání (pokoj s 11 spolubydlícími za 500Kč). Po cestě k hostelu jsem se stavil v místní sámošce Lawson (něco jako Hruška u nás) a snažil se booknout lístek do muzea Anime filmového studia Ghibli, které je známe díky režiséru Mijozakimu (Můj přítel Totoro, Cesta do fantazie, Princezna Mononoke). Bohužel ve studiu celý měsíc probíhá nějaká rekonstrukce, takže návštěva není možná. V Tokiu jsem chtěl také zajít na místní turnaj v zápasu Sumo, ale na termín, kdy se vracím do Tokia zpět, už byly všechny zápasy (finálové) beznadějně vyprodané. V sámošce jsem si všiml extrémně drahého ovoce (1 jablko za 200 Yenů/40Kč).

Hostely nemám moc v oblibě, mám raději soukromí, ale občas díky vysokým cenám hotelů v daných destinacích není zbytí. Paráda je, když spolunocležník usne dříve a chrápe, to máte pak přes noc o zábavu postaráno a pomůžou alespoň částečně špunty do uší. Hned po příjezdu jsem si vypůjčil na hostelu kolo a jel do doporučené místní restaurace. Stůl byl velmi nízko a pod ním byla díra na nohy (takže jste seděli jakoby v zemi). Objednané jídlo za 2200 Yenů mě příliš neuchvátilo, poté jsem vyrazil podél jezera Kawaguchiko a objel celé velké jezero. Po cestě jsem se párkrát zastavil na pohled na krásnou horu Fuji, která byla jasně celá vidět. Spektakulární pohled je umocněn tím, že Fuji nemá široko daleko žádné konkurenty a tyčí se do mírně kopečkovité krajiny podobně jako Uluru v poušti centrální Austrálie a je nepřehlédnutelné a viditelné téměř odkudkoliv.

Večer jsem se bavil s Australanem, který měl o dění v Japonsku poměrně velký přehled. Většinu ovoce dováží, proto jsou ceny tak vysoké, nejdražší jsou tady melouny, které se dávají třeba jako dar na svatby/pohřby. Měl jsem možnost vyzkoušet také vícero jogurtů a všechny byly velmi bídné.

5.den – Fuji

Tento den jsem si celý vyčlenil na výstup na horu Fuji. V hostelu jsem se informoval, že je to možné, ale měl bych si přejet na místo, kde začíná turistická trasa, a mám si dát pozor, abych na vrchol vyšel do 16:20, kdy vyráží poslední autobus zpět z levelu 5. Bylo mi také doporučeno, že bych se měl spíše nahoru nechat vyvést, protože jsem vycházel poměrně pozdě -kolem 10:00 a cesta nahoru trvá min 6 hodin. Rozhodl jsem se, že nedám na rady a spolehnu se na své turistické schopnosti.

Bohužel se mi nepodařilo chytit autobus, který mě měl vyvést na počáteční stanici turistické trasy. Takže jsem vyrazil z hostelu pěšky a na startovací místo dorazil cca za 50min. Čili start kolem 11 v kombinaci s 6 hodinami tvrdého výšlapu a nutností to vše stihnout do 16:20 na první pohled nepůsobil moc pozitivně. Počasí bylo ale krásné, svítilo slunce a bylo kolem 25 stupňů. Byl jsem dostatečně vybaven (vodou, jídlem) a měl i teplé oblečení (nahoře v 5. levelu je kolem 5-10%). Výšlap byl poměrně náročný a celou dobu do kopce a lesem. V horních patrech les zmizel a všude byly pozůstatky vyvřelé sopečné horniny (Fuji je sopka s malou pravděpodobností erupce). Ve vyšších polohách už doléhal poměrně velkých chlad. Oblékl jsem se do mikiny a bundy a zkusil vyrazit směr 6. level, protože jsem měl ještě cca 1 hodinu rezervu. 6. level jsem úplně přehlédl a pokračoval dále, protože všechny cedule byly zakryté a všude to zelo prázdnotou. Sezóna výšlapů na horu začíná 1. června a vyšší patra jsou ještě uzavřená. Došel jsem do polovinu 7. levelu, což je maximum kam se dá bez výbavy na sníh dojít a vrátil jsem se zpět do levelu 5, kde jsem chytil poslední bus směrem dolů. U hory je velký turistický komplex, kde lidi vyveze autobus, nakoupí si suvenýry, udělají pár fotek a koupí jablko za 350 Yenů (70Kč) a jedou busem dolů :-D. Všiml jsem si při svém 6 hodinovém výšlapu nahoru, že někteří lidé (cca 20 lidí jsem minul) chodí dolů do 0. levelu (vzdálen od 5. levelu cca 3 hodiny). Nahoru se mnou ale nešel nikdo, vůbec nikdo, byl jsem za ten den buď jediný šílenec, nebo lidi vyrazili dříve.

6.den

 

Další den jsem se chtěl zařídit podle počasí, bohužel předpověď se naplnila a celý den mělo pršet. Vynechal jsem tedy poslední plánovaný trip s výhledem na horu (bylo zamračeno a Fuji dnes nešla vůbec vidět) a do legendárního lesa Aokigahara, který je také znám pod přezdívkou Les sebevrahů (super článek o lese na wikipedii). Proslul zejména díky knize japonského autora, ve kterém se do lesa jde zabít mladý pár. Od té doby zde každoročně spáchá sebevraždu několik lidí. O lesu jsem si povídal první noc s Kanaďanem, říkal, že zde byl a nic zajímavého ani děsivého nenašel (mrtvoly, provazy, stany apod.…) a že je to obyčejný les, který nestojí za návštěvu :).

Před odjezdem z Kawaguchiko jsem se ještě prošel podél krásného velkého jezera a vyrazil zpět směr Jokohama, kde jsem nasedl na Shinkanzen směřující do Kjóta. Na vlakové zastávce je na zemi značení jednotlivých vagónů. Ty musí zastavovat přesně a podle toho poznáte který je určen pro vás (většina je místenkových). To se mi zdá skvělé, protože si můžete nastoupit před svůj vagón (bývá klidně i 12 vagónů). Japonci jsou mistři v nastavování procesů a organizaci. Důkazem kvality organizace je průměrné zpoždění vlaků v řádu sekund. Ještě se mi nestalo, že by měl jakýkoliv vlak zpoždění a to už jsem jich využil cca 5.

4. – 6. den – sopka Fudji
5 (100%) 3 votes