18-21.den – Tokio

Čekaly mě poslední 3 dny v Tokiu, které jsem si vyčlenil hlavně na obhlídku zajímavých míst a nákupy dárků a suvenýrů.

Ubytoval jsem se v centru Tokia na Ueno v takovém tom klasickém kapslovém hotelu se saunou blízko nádraží a vyrazil směr proslulé nákupní centrum Ginza. Obrovské mrakodrapy a luxusní značky na každém rohu mě ohromily, ale není to úplně něco, co bych vyhledával. Zajímavostí je, že při přesunu jsem využil okružní linku Yamanote. Před nosem mi ujel vlak a já si poučený v ČR začal v duchu nadávat, jak budu muset teď hrozně dlouho čekat na další. No a on přijel za 3 minuty! Já ty Japonce prostě miluju. Z Yurikamone jsem musel přesídlit na nadzemku za 280 yenů, která mě převezla na umělý ostrov (u přístavu) Odaiba. Po cestě byl krásný výhled na tokijské mrakodrapy a přístav. Na Odaiba jsem zašel do parku a sledoval opravdu gigantický přístav s šíleně obrovskými nákladními jeřáby.

Poté jsem vyrazil do Diver city kde je obrovský robot Gundam. Jedná se o klasické nákupní centrum (normální značky) na jehož nejvyšším patře je velký obchod a kino s tématikou Gundam (více zde). Poté herna a na střeše barbecue restaurace s výhledem na okolí. Opět to nebylo úplně to, co jsem hledal (snažil jsem se najít takový tokijský kamen a ne Šantovku). Vyrazil jsem pěšky podíl obrovské západní pasáže a navštívil Megaweb store, konkrétně historické garáže plné nádherných aut. Uvnitř bylo takový luxusnější store typu Palladium. Strop byl udělaný do modra ve stylu Las Vegaských kasin. Po cestě jsem narazil ještě na spoustu zvláštně vypadajících Japonců v různých oblecích a s vlasy nabarvenými do opravdu zvláštních odstínů. Zaujalo mě, že i když bylo velmi vedro, většina Japonců nosí dlouhé kalhoty.

Večer jsem nakoupil nějaké suvenýry na Akihabaře, což je elektro čtvrť plná obchodů s hrami, elektrem, DVD apod. Večer jsem se ve své kapsli díval chvíli na TV a zaujalo mě, že je zde obrovské množství reklam na jídlo. Kapslové hotely jsem si naprosto zamiloval a jsou pro mě mnohem oblíbenější než hostely. Máte zde soukromí, možnost využívat onsen, odpočívárnu (s masážními sedadly), automaty na alko i nealko a obvykle i restaurace. Zároveň vás nikdo neotravuje a nemusíte se s nikým bavit, pro introverta jako já skvělé místo. Navíc v kabinových hotelech nejsou téměř turisté ale většinou jen Japonci. Turisté se vyskytují právě spíše v hostelech, kde zase nenarazíte na moc Japonců.

19.den

Ráno jsem se odhlásil o 5 minut později a byl to na recepci docela problém. Kapslovky jsou velká masovka a checkout je třeba do 11 ale checkin už od 12, takže mají třeba prostor jen 1 hodinu na to vyklidit kapsle. Takže asi proto ta nasranost na recepci. Vlakem (s JR tiketem jezdím skoro pořád zdarma) jsem se přesunul na zastávku Shibuja, která je proslulá obří křižovatkou, která je u výstupu z metra a vlakáče a lidí proudí v 1 okamžik všemi směry. Výborný výhled na toto mraveniště je ze Starbucks z 2. patra.

Poté jsem se pešky vydal směr Harajuku (což je takové centrum bizar lidí) a do parku Yoyoji. Protože byla krásná slunná neděle, bylo zde mnoho lidí ale hlavně “umělci” všech druhů, kteří předváděli svůj um. Narazil jsem na tancující Elvise, bubeníky, kytaristu, harfistku nebo člověka, který za rytmů techno music vyřezával do papírů různé obrazce. Docela mě zaujalo, že opravdu každý má možnost se v parku projevit, tím myslím kdokoliv. Seděl jsem chvíli u bubeníků a okolo šel nějaký Evropan s koupeným bongem a prostě si k nim sedl a začal bubnovat také.

Poté jsem se pešky vydal směr Gouvernement metropolitan office. Je to možnost jak se zdarma podívat na panoramata Tokia z rozhledny na vrcholku mrakodrapu. Jsou zde 2 věže. Já šel na jižní věž, u které byla menší fronta. Druhá věž je podobná, ale nabízí možnost i noční prohlídky (otevřena do 23:00). Observatoř je ve 45. patře a výhled je možný jen přes sklo.

Po obhlídce okolí jsem se vydal do Shinzuku garden. Bohužel už bylo zavřeno (otevřeno jen do 16:30 a v pondělí je zavřeno úplně). Vyrazil jsem tedy zpět do parku Yoyoji, kde je uprostřed svatyně Meiji jingu. Jedná se o klasický chrám ale vstup je zdarma.

 20.den

Další den jsem si bláhově myslel, že si budu moct nechat věci (batoh a nově zakoupenou tašku na dárky a suvenýry) v kapslovém hotelu. Bohužel to nebylo možné a tak se vydal se všemi věcmi za velkého vedra na nákupy směr Harajuku, kde je Takeshita street. Výborné místo. Konečně jsem našel první Tokijský Camden (takové menší obchody) a nakoupil několik dárků.

 

Na poslední noc jsem se vrátil na své milované Ueno. Vyrazil jsem podél JR linky (Ameyayokocho market). Narazíte zde na velké množství menších i větších obchodů a stánků s jídlem. Nakoupil jsem pár dárků, ale zarazilo mě, že jsem nenašel téměř žádné obchody se suvenýry. Taková ta klasika, kterou najdete všude na světě. Třeba klasický suvenýr – kovový popelník a názvem země, jsem za celou dobu nenašel nikde ani na letišti. Prostě nemají.

Jako poslední venkovní market byl na pořadu vyhlášený Nakamise market, což je ulice vedoucí k chrámu Senjo ji, který jsem navštívil v 1. týdnu v Japonsku. Konečně jsem našel opravdovou tržnici. Nakoupil jsem tu většinu zbylých dárků, jako různý kimona, figurky apod. Doporučuju toto místo na nákupy.

21.den

 

Další den jsem se přesunul na Tokio station. Což je obrovské nádraží s mnoha podlažími a vlastně taková linková tepna Tokia. Uschoval jsem si věci v coin lockers (za 500 yenů) a vyrazil na poslední nákupy na Character street. Což je místo s velmi zvláštními obchody, které jsem doposud nikde neviděl. Například pokemon shop, tamagochi shop, ghlibli shop nebo různé obchody s jídlem (čipsy polité čokoládou apod). Vyrazil jsem zde hlavně pro poslední nákupy Kit Katů, konkrétně příchutí, které se mi ještě nepodařilo nakoupit. Je zde vyhlášený korejský obchod s množstvím příchutí. Pozor pokud budete tento obchod hledat, pošlou vás nejdřív na Kit Kat chocolatory, což je oficiální obchod, kde najdete jen pár příchutí a hrozně předražené. Ptejte se na korejský obchod a je na Ramen street.

Byl jsem už docela unavený z nákupů a tak jsem se rozhodl posledních pár hodin strávit v nedalekém parku u Imperial Palace. Při přemýšlení jsem si uvědomil, jak je Japonsko neskutečně rozdílné od Thajska (a nejspíš I zbytku zemí v Asii). Je čisté, organizované, žádný smog ani smrad. Žádné troubení ani všudypřítomné skútry. Japonci jsou velmi tiší, čistotní a nápomocní. Pro mě zatím nejlepší asijský stát a svým myšlením a postojem jsou mi Japonci velmi blízcí. Večer na letišti jsem chtěl utratit ještě zbytek yenů za suvenýry. Co mě naprosto zarazilo je, že v 20:00 se zavřeli téměř všechny obchody, včetně jídla. Na odbavení mě ještě upozornila paní, že mám na letence přehozené firstname a lastname a správně by mi měla letenku zrušit a měl bych si koupit novou. Naštěstí to při letu zpět nedělají, takže trošku luck. Cesta zpět s 8 hodinovým přestupem v Turecku byla úmorná a dlouhá. Nicméně 3 týdny v Japonsku byly obrovským zážitkem a možná vůbec tím největším, jaký jsem doposud zažil.

Arigatou gozaumas. Sayonara.

18-21.den – Tokio
5 (100%) 4 votes