13. – 17. den – Matsuyama, Nagano, Yudanaka, Kanazawa

Přesun do města Matsuyama z Hirošimy byl dlouhý. Město se nachází na nejmenším japonském ostrově Shikoku a cesta trvala přibližně 3 hodiny s tím, že se přejíždělo obrovským mostem přes moře. Vlak neměl opět žádné zpoždění. Pěšky jsem k hostelu sice mohl z nádraží vyrazit, bohužel byl tak vydatný déšť, že jsem využil místní socku. Cesta, kterou bych šel chůzí 45 minut, trvala cajdákem 30 min. Velice přátelský personál na hostelu mi poradil, co stojí za to vidět. Do tohoto městečka jsem se vydal hlavně na popud článku Dana z Yatta, který doporučil místní Dogo onsen. Jedná se o nejstarší onsen v Japonsku a posloužil jako inspirace pro film Cesta do fantazie od Hajao Mijazaki.

Za 800 yenů získáte vstup do public bath a také druhého podlaží této historické budovy, kde si můžete dát čaj a zrelaxovat. Jedná se o 2 velké místnosti s jednou velkou kruhovitou nádrží s teplou vodou. Dal se se mnou do řeči jeden starší Japonec a vyptával se na kdeco. Japonci jsou poměrně komunikativní na to, jak se o nich říká, že jsou uzavření.

Večer jsem si na hostelu vyprávěl s majitelem (Australanem), který hostel provozuje s jeho ženou (Japonkou). Vyprávěl o odlišné kultuře, o tom jak se naučil mluvit japonsky, ale není schopen se naučit číst písmo. Znaky se učí děti od útlého věku, naučí se přibližně 100 znaků za rok s tím, že za 20 let jsou schopni si přečíst noviny (k čtení je potřeba umět alespoň 2000 znaků). Dal jsem si také teplé saké (místní alkoholický nápoj – pálenka s rýže) a probral místní specialitu a to různé příchutě Kit kat dle dané lokace (pomeranč, saké, jablko, sladká brambora).

14.den

Další den jsem se vydal na doporučený trail, navštívil jsem Isaniwa Jinja temple a vydal se směr Bamboo cave trail. Prošel jsem bambusovým lesem, vylezl na kopec s výhledem na celé město a sešel dolů k Ishite-ji temple, kde je dlouhý tunel jeskyní.

Pak jsem prozkoumal ještě Dogo park a vydal se směr Matsuyama castle. Vstup je zpoplatněn klasickou částkou 510 yenů a z místa máte výhled na okolní město (celkem 3 patra zámku). Na vlakáči jsem si koupil zmrzlinu, myslel jsem, že je jahodová – na obalu byla červená. Ve vlaku jsem se pak do zmrzliny pustil (překvapilo mě hnědé zbarvení) a ke svému překvapení zjistil, že je to fazolová zmrzlina!!! Moc mi nechutnala a byla docela sytá. Tento den mě čekal zatím nejdelší přejezd z Matsuyamy do Nagana. Celkem 8h 30 minut jízdy a 2 přestupy. Co mě překvapilo je, že mezi vlaky bylo třeba jen 10 minut na přestup. Místo ve vlaku tady máte obvykle rezervováno (jako např. v Regiojetu). Prostě se tady počítá, že žádné zpoždění není a že přesun mezi vlaky vám nebude trvat moc dlouho.

15.NAGANO

Měl jsem ještě nějaký čas a tak jsem se asi 2 hodiny toulal po městě a okolí bez nějakého většího cíle. Nagano je plné ptáků a lidí, kteří je sledují. V Naganu jsem měl v plánu navštívit pouze hokejový stadion Big Hat, kde jsme získali před 16 lety olympijské zlato v ledním hokeji. Jedná se o poměrně malý stadion, překvapilo mě, jak malý byl uvnitř a jak málo míst nabízel. Pán na recepci se mě ptal odkud jsem a když jsem říkal, že z ČR tak hned věděl, usmál se a udělal mi takovou soukromou obhlídku po areálu a ukázal památeční zlatou tabuli, kde byli vytištěni medailisté z olympiády. Hala se používá přes zimu pro hokej a přes léto pro různé výstavy a konference. Nagano je takové pohodové klidné městečko téměř bez turistů.

 

 

Dále jsem se přesunul do města Yudanaka (malá vesnička v horách), jezdí zde “metro” spíš nadzemka a neplatí JR pass. Cesta vyjde na 1200 yenů. Na Yudanaka station si mě ihned odchytl místní Japonec. Takový stařík, který mi vysvětloval co a jak, dal mi mapu města, a co mám navštívit. Byl jsem docela podezřívavý, pořád jsem si říkal, co po mě bude nakonec chtít (peníze nebo něco horšího? :-D). Nakonec z něj vypadlo, že je dobrovolník a že to má jako studium angličtiny. Opravdu mě překvapuje, jak jsou tady důchodci aktivní a pořád je vidíte něco dělat nebo se vzdělávat.

Samotný hotel byl naprosto úžasný. Suverénně nejhezčí hotel, kde jsem byl zatím v Japonsku ubytovaný. Za 4000 yenů (800Kč) mě uvedli místní majitelé, ukázali mi mou místnost (pokoj v japonském stylu) s balkónem a výhledem do zahrady. Paní neuměla anglicky vůbec, pan domácí velmi trošičku. Ze svého pokoje jsem měl výhled I na temple hned vedle. Staré baráky (nemluvím o panelácích ve městech) jsou tu strašně zvláštně řešené, tak trošku neekonomicky a neefektivně. Uprostřed je zahrada a barák ji jakoby obepíná. V domě je hrozně moc dlouhých chodeb ale místností poměrně málo. Hotel měl I svůj vlastní mini onsen.

Vydal jsem se na večeři a dal si v místní restauraci pro lokály zatím nejlepší polévku Udon (tlusté nudle) a vyrazil na obhlídku okolí. Nedaleko je čtvrť Shiba onsen. Můj původní záměr byla návštěva tohoto vyhlášeného místa a vyzkoušení nějakého onsenu. Po cca hodině bloudění jsem ale žádný onsen nenašel. Jen samé hotely a takové podivně vyhlížející veřejné záchodky. Zeptal jsem se jednoho místního, který vůbec neuměl anglicky, pořád něco klikal do Google překladače a vypadlo z něj, že potřebuju nějaký klíč. Tomu jsem vůbec nerozuměl a zeptal se zahraničního turisty sedící před hotelem. Ten mi vysvětlil, jak to tu v Shiba onsen čtvrti funguje. Celá čtvrť je prohnána asi 10 onseny (ty divně vypadající veřejné záchodky z venku), k tomu abych se dostal dovnitř, ale potřebuji speciální klíč, který dostanou jen lidé, kteří jsou tu ubytování v některém z hotelů, který má ke klíči přístup. Přes booking jsem zjišťoval cenovky na noc a vše bylo tak od 3000Kč/noc výš. Je tu jeden hostel, ale ten přístup ke klíči nemá. Vydal jsem se zpět k mému hotelu, kde byl v okolí veřejný onsen, nic přelomového, ale měl i venkovní bazén, který se mi zalíbil.

16.den

Na ráno jsem si objednal navíc japonskou snídani (1500 yenů) na 9 hodin. Snídani mi připravili v jiné místnosti s výhledem do zahrady. Bylo to hodně takových malých misek s různým jídlem plus taková ta standardní evropská snídaně (vajíčko, párek, zelenina). Moc dobré.

BTW v pokojích nemají žádné topení ani krby. V noci mi byla poměrně zima, ale byl jsem moc líný na to si zapnout vyhřívač. Řekl bych, že jsou Japonci dost otužilí, viděl jsem nějaký dokument, kde byl nějaký Rus u mnichů a stěžoval si, že i když je ze Sibiře, tak je mu tam hrozná zima. Pan domácí mi nabídl, že mé odveze Monkey parku, což byl hlavní důvod mé návštěvy tohoto místa. Já se ale rozhodl, že raději půjdu pěšky a vydal se na 1:30 dlouhý trail, který ke konci probíhal v lese. K poledni jsem dorazil do Jigokudani Monkey Park a zaplatil vstup 500 yenů. Tento park je plný tzv. snow monkey, neboli japonských makaků, kteří se v zimě vyžívají v tom, že se koupou v místních teplých přírodních onsenech (jak lidi). Vzhledem k tomu, že je jaro a bylo vedro, tak byly opice mimo onseny a různě dováděly a hrály si. Navíc na jaře se rodí děti, takže tu byla spousta mláďat přisátých zepředu na jejich matky. Bylo to vtipné je sledovat, ale řekl bych, že v zimě to musí být o dost lepší, když dovádí ve vodě a různě posedávají a skáčou do vody jak lidi.

Po cestě zpátky jsem si myslel, že si zajdu do vyhlášeného onsenu Kanbayashi. Ten je ale určen pouze pro hosty (noc za 20 000 yenů). Takže jsem vyrazil rovnou ke vlaku. Jednal se o 2 patrový vlak, strojvůdce byl jakoby v 2. patře a já seděl úplně vepředu pod ním, zajímavý zážitek. Nikdy jsem nebyl v kokpitu vlakové mašiny, tak jsem měl možnost si vyzkoušet jaký pohled má strojvůdce.

 

Další cesta směřovala do městečka Kanazawa, před nádražím je obří dřevěná brána a interaktivní fontána, která pomocí proudů ukazuje aktuální hodiny nebo různé nápisy. Po ubytování na hostelu jsem vyrazil ještě do místního hodně lokálního onsenu na trošku relaxu.

17.den – Kanazawa

Nedaleko hostelu byla proslulá čtvrť Hihashi s množstvím dřevěných budov z období Edo a také budovou Shina gejša house. Vstup byl za 700 yenů, takže jsem zašel do vedlejší budovy (předělané na obchod), abych se podíval, jak to tam vypadá zevnitř a vyrazil směr zahrada Kendroku-en. Tato zahrada je asi nejvýznamnější a nejoblíbenější místo tohoto města. Vstup je za 320 yenů, můžete se procházet po opravdu rozsáhlé zahraně plné stromů, jezer, mostů a soch. Krásné místo. Hned vedle je Kanawaza castle a okolní park. Nedaleko je také známá čtvrť Nagamachi (opět staré dřevěné budovy z období Edo) a v centru se nachází Nomura Samurai house, pěkný původní dům z 3. nejkrásnější zahradou v Japonsku v jeho centru. No nevím, zda to za těch 550 yenů za vstup stálo ale místo je to pěkné. Co bylo ale mnohem zajímavější, byl Omicho market. Rozsáhlý rybí trh plný roztodivných živočichů ke snědku. Většina věcí se tu jedla zasyrova (na to jsem moc chuť neměl) ale trh jsem si i tak užil. Pro zajímavost musím ještě zmínit zvyk, díky kterému jsou Japonci neustále motivováni nakupovat. Možná proto je tu tolik obchodů s drobnými dárky v krabičkách. Je dobrým zvykem vždy nakoupit něco svým přátelům a rodině, když opustíte dům … Zajímavá možnost jak podporovat ekonomiku.

13. – 17. den – Matsuyama, Nagano, Yudanaka, Kanazawa
5 (100%) 3 votes

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *