1. – 3. den Tokio – Let, jet lag a bizarní Japonsko

První setkání s kulturou tak odlišnou že jsem to na svých cestách ještě nikdy nezažil. Let, jet lag a bizarní Japonsko.

1. den

Letenku jsem kupoval v chybném tarifu přes Expedia.jp za cca 7500 Kč. Chtěl jsem také vyzkoušet mnoha lidmi vychvalované Turkish Airlines, které mají kvalitou převyšovat Emirates. Let proběhl v pořádku a bez většího zpoždění jsme se vypravili směr přestupní stanice Istanbul, kde jsme měli být za cca 2,5 hodiny. Jídlo i rychlost obsluhy mě mírně zklamalo a je o něco horší než u Emirates nebo Etihad. Stala se mi poprvé poměrně velmi nepříjemná věc. Seděl jsem kousek od levého motoru a cca 30min před přistáním v něm něco bouchlo a vyšlehly plameny. I přes zapnutou hudbu ve sluchátkách jsem to zaregistroval a měl jsem docela velký strach. Lidi, kteří byli kolem, začali trošku panikařit, ale nic se nedělo. Žádná informace od pilota nebo letušek. Někdo vzadu pak prohodil, že motor nejspíš nasál nějakého většího ptáka. No nevím, moc klidný už jsem do přistání nebyl. Člověk si uvědomí, že v letadle je v podstatě napospas okolnostem a může se stát cokoliv.

V Turecku jsem se pokoušel z místního automatu koupit vodu, ale nepodařilo se mi to. Letiště oproti Dubaji nebo Abu Dhabi škaredé a špinavé. Let do Tokia byl dlouhý a náročný, naštěstí jsem seděl v prostřední řadě (poprvé) a 3 místa nalevo ode mě byly neobsazené, takže jsem se alespoň trošku mohl prospat a natáhnout si nohy. Lety jsou pro mě nicméně utrpení (teleporte kde jsi?). Na konci letu se mi stala poměrně komická věc. Snažil jsem se dostat do plastové věci, kterou vám dávají za letu. Myslel jsem si, že to je ubrousek, ale byl to ocet (na krekry), který se mi tak nešikovně rozstříknul po celém letadle, že čelně a ve vší parádě zasáhnul stojícího ruského pána a jeho košili. No nebyl moc nadšený a já měl co dělat abych nevybuchl smíchy.

Přiletěl jsem večer na letiště Narita (posun času je tu plus 7 hodin). Jedná se o docela velké letiště, snažil jsem se koupit na letišti sim kartu, ale zdálo se mi to hodně drahé (7 dní/200Mb/den za 2000 yenů – cca 400 Kč). Na letišti jsem si vyměnil zakoupený kupón z Česka za JR Pass. Tímto chci poděkovat Borisovi za odpověď na tweet:

Jedná se o neomezenou lítačku na japonské vlaky a rychlovlaky (šinkanseny). Na 21 dní mě lítačka stála cca 13000 Kč. Když vezmu v potaz, že je to tady nejlepší a nejrychlejší způsob dopravy a že například jediná cesta z Tokia do Kjóty vyjde na cca 3000 Kč, tak se lítačka za pár cest vrátí. Problém je, že si lítačku musíte zakoupit mimo Japonsko, tady se to už nedá a za přesuny vlakem byste se nedoplatili.

Na první noc jsem si booknul hotel kousek od letiště. Cena cca 1300 Kč za pokoj včetně snídaně. Na hotelu bylo patro s onsenem (místní lázně). Do lázní chodí Japonci nazí a jsou oddělené (zvlášť pro muže a ženy). Bylo to pro mě první seznámení s onsenem. Na hotelu byl jeden velmi teplý bazén a pak klasické sprchy s plastovým sedákem. Zajímavostí je, že v onsenech je obvykle zakázaný vstup potetovaným lidem (což byl případ i tohoto hotelu). Překvapilo mě, že v koupelně na hotelu byla kompletní výbava pro hosta (špulky do uší, mýdla, holítka, hřeben, vše si můžete vzít – je to zabalené a zdarma). Večer jsem se ještě zašel s vypětím posledních sil porozhlédnout po okolí a zapnul televizi, kde dávali nějaký šílený pořad se silnějším mužem převlečeným za ženu. Zajímavostí je, že jsem byl v pokoji 303 a vedle byl pokoj 305. Japonci mají fobii z čísla 4, viz článek na yatta.

2.den

Snídaně byla formou švédského stolu. Byly tam různé prazvláštní věci a ryby, na to Evropan není moc zvyklý. Některé věci jsem nakonec nebyl schopen sníst (neodvážil jsem se do nějakých hodně smradlavých a lepkavých fazolí). Žádné sushi (Japonci jí například více kari než sushi). Kuchař byl velmi milý a s každým se přivítal. Snažím se naučit nějaká základní slovíčka ze slovníku od Dana Šáchy, který zde nomádí a jeho blog mi slouží jako studnice inspirace a praktických tipů.

Odpoledne po mírném dospání jet lagu jsem se přesunul klasickým vlakem do Tokia. Po cestě jsem viděl rýžové plantáže a obří paneláky. Ve městě jsem konečně našel simku za slušnější cenu – 3000 yenů (600 Kč) na neomezenou dobu s 2GB FUP. Ptal jsem se prodejce na recharge, říkal, že si mám raději koupit novou simku, že se dobití nevyplatí.

Poté jsem se přesunul na prohlídku Imperial Palace (císařský palác) a zahrady. Jet lag na mě stále doléhal, ale odporoval jsem mu, a proto jsem po ubytování v hotelu (opět vlastní pokoj za 800 Kč – čekal jsem, že ubytování bude dražší) vyrazil směr elektro čtvrť Akihabara. Všude obrovské světelné tabule a obří obchody všeho druhu. Také jsem zavítal do herny, kde lidi platí ocelovými kuličkami, které hážou do prapodivných automatů. Po cestě jsem narazil na desítky automatů s pitím a jídlem. Japonci jsou pověstní svojí láskou k automatům a mimo standardní zde naleznete i velmi obskurní jako třeba na deštníky nebo použité kalhotky. Před západem slunce jsem dorazil do vyhlášeného tokijského parku Ueno a zašel na večeři. Objednávka probíhá v automatu, jídlo vyberete, zaplatíte a poté je vám přineseno ke stolu :). Pivo za 500 Yenů (100 Kč) a docela dobré. Japonci jsou velcí milovníci piva a hlavně ležáků. Zašel jsem ještě na Ameyko shopping street a upadl do kómatu na hotelu.

3.den

Další den jsem si naplánoval návštěvu Dana, který nomádí v Jokohamě. Ještě předtím jsem navštívil duchovní místo – chrám Senso-ji, což je vlastně velký komplex různých chrámů a svatyní. Probíhají zde ve velkém obřady. Japonsko jsem nenaplánoval na úplně šťastný termín, protože zde probíhá Golden week, což je svátek, při kterém Japonci ve velkém cestují po své rodné zemi a navštěvují příbuzné. Nicméně i přesto mi nepřišlo, že by tu bylo nějak extra moc lidí a že by hotely byly nějak výrazně vyprodané a ceny přemrštěně vysoké.

Při chůzi na chodníku se musíte každou chvíli vyhýbat cyklistům, kteří nejezdí po cestě, ale ohrožují vás právě na chodníku. Zajímavostí je, že Japonci nepřechází na červenou, nikdy, ani když nic nejede. Já jsem samozřejmě vyškolený z Anglie, kde se lidi ve velkém motají mezi autama na červenou. Po cestě jsem se stavil do restaurace, myslel jsem, že je japonská. Objednal jsem jídlo podle obrázku, protože rozsypanému čaji opravdu nerozumím. Vtipné bylo, že jsem se snažil komunikovat (rozuměj 3 základní slovíčka) v Japonštině, ale servírka na mě mluvila úplně jiným jazykem. Nakonec z toho byla čínská restaurace :). Vydal jsem se ještě na obhlídku parku Ueno za denního světla. V parku bylo poměrně hodně lidí a viděl jsem asi tu nejdelší frontu v životě (byla na Ueno Zoo). Dále následoval přesun do nedalekého města Jokohama. Z Ueno jsem se přesunul asi na tu nejchaotičtější a nejsložitější vlakovou stanici Tokio station, kde mi chvíli trvalo se zorientovat, ale nakonec jsem našel svůj Šinkansen a vyrazil do Jokohamy. Jízda byla velmi rychlá a krátká :).

S Danem jsme se potkali na nádraží a vyrazili na prohlídku Jokohamského přístavu a velmi moderní business části města. Zašli jsme na jedno do typické japonské mini hospody, kam se vejde stěží 10 lidí a prohodili pár slov s velmi přátelským majitelem lokálu. Od Dana jsem se dozvěděl opravdu velké množství postřehů o Japoncích a japonské kultuře. Víte, že kolem 15% mladých Japonců (mužů) se dobrovolně vzdává sexuálního života? Těch zvláštností je tu tolik že je budu muset rozprostřít do více článků a samostatné sekce rozdíly, kterou si již pečlivě plním.

1. – 3. den Tokio – Let, jet lag a bizarní Japonsko
5 (100%) 5 votes

2 thoughts on 1. – 3. den Tokio – Let, jet lag a bizarní Japonsko

  1. Ahoj Fando 🙂 Super, už se těším na další postřehy 😉 Zaujaly mě ty zavěšené dřevěné destičky…jsou u chrámů? Zřejmě to budou nějaké prosby za modlitby…nebo? A taky to dřívko, co jsi měl na tácku u jídla, to je co? Dávej na sebe pozor..pa Soník

    Reply
    1. Ano jsou to přání. Dřívko netuším asi taky něco pro štěstí, japonci jsou šíleně pověrčiví 🙂

      Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *